Rád bych vám zprostředkoval názory mého mladého kolegy. Pro lepší autentičnost jsem se rozhodl udělat to formou rozhovoru. Tento rozhovor jsme vedli osobně i online. Tomu odpovídá i řazení otázek.  

První část

Pro pořádek. Kolik ti je, kde studuješ a pracuješ?

Letos mi bylo 23. Jsem ročník 1996. Aktuálně prezenčně studuji Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor Specializace v pedagogice (Informatika – Matematika). Při studiu pracuji jednak jako lektor a garant dětského vzdělávání v soukromé IT STEP Akademii, dále jako učitel odborných předmětů na SPŠE Ječná a středoškolský učitel na Gymnáziu Jana Keplera.

Před časem jsi mi říkal, jak tě spolužáci, přátelé odrazovali od toho dát se na učitelskou kariéru. Můžeš to prosím zopakovat? Co si myslíš o jejich názorech?

Mnozí známí a přátelé se podivovali nad mým záměrem. Argumentovali různými fauly či klišé, která jsou všeobecně známá. Často padali výroky typu: „Proč učitelem?” „Vždyť tam nejsou žádný prachy.”, „Ty se chceš zničit?” „Máš na víc!” atp. Jednou jsem si dokonce vyslechl názor, že je to cituji: „povolání k ničemu“, což mě silně vyvedlo z míry.

Zde je na místě připomenout citát Publia Terentia Afea “Kolik lidí, tolik názorů”. Nikomu názor neberu. Chci dělat to, co mě baví a to, co má smysl.

Proč ti učitelování dává smysl? Máš v plánu se tím živit v příštích 20 letech?

Vzdělávání má rozhodně smysl. Považuji jej za stěžejní, jeden z nejdůležitějších pilířů naší společnosti. Ano. V příštích 20 letech se vidím za katedrou.

Popiš nám rozdíl mezi učením na průmyslovce a gymnáziu?

Ten rozdíl je markantní. Rád bych časem o této zkušenosti sepsal širší analýzu (složení třídy, přístup studentů k výuce, zájmové skupiny a jejich podpora ze stran učitelů, …). Zásadní rozdíl je jednoznačně v genderovém složení třídy. Další znatelný rozdíl je v přípravách. Coby absolvent gymnázia mám podstatně jednodušší přípravu do hodin pravě na gymnáziu. Zatímco SPŠE je přímo oborově odborně zaměřená, gymnázium je všeobecnou školou, která studenty připravuje v podstatně širokospektrálnějším rozhledu.

Jaký je podle tebe smysl Junior Akademie?

Tady je nutné se trochu rozepsat. V první řadě je nutné zmínit, že výuka v Junior Akademii probíhá každý týden s časovou dotací 180 min (4 hodiny podle měřítek ZŠ). Junior Akademie je tříleté studium.

Aktuální Rámcové vzdělávací plány pro ZŠ (což je cílová skupina JCA) udávají, pokud se nemýlím, povinnou výuku informatiky minimálně 1 hodinu týdně (45 min.) na 1. stupni a 1hodinu týdně na 2. stupni. Tedy:

ZŠ podle minima RVP: 1 hod./týdně x 33 týdnů x 2 roky povinného vzdělávání = 66 hod. INF

Výuka v IT STEP: 4 hod./týdně x 33 týdnů x 3 roky vzdělávání = 396 hod.

Za tento šestinásobek času oproti ZŠ stihneme s žáky projít příjemnou a hravou formou prakticky celý IT obor (programování, grafika, tvorba webu, správa serverových a síťových stanic, tvorba statických i dynamických webových stránek, vč. správy CMS systémů, robotika, IoT, chytrý domov, … a mnoho dalšího). Snažíme se děti připravit pro Průmysl 4.0 tak, aby nebyly jen pouhými uživateli, ale aby měli možnost být ve středu dění.

Co učíš v Junior Akademii?

V IT STEPu de facto garantuji celé dětské vzdělávání. Ve spolupráci s lektory připravuji studijní plány, sestavuji rozvrh pro výuku a plním různou administrativu s výukou spojenou. Letos učím 3. ročník JCA (studenti 12-15 let), kde probíráme vektorovou grafiku, tvorbu statických webových stránek, programování v Pythonu a herní design v Construct3.

Program je sestaven tak, aby studenti měli v každém ročníku od všeho kousek a zároveň, aby znalostně na sebe témata logicky navazovala.

Kdy si myslíš, že by se měli IT učit na základní škole/víceletém gymnáziu?

Dle mého názoru by se IT mělo učit od 3. nebo 4. třídy ZŠ s hodinovou dotací 1 – 2 hod. týdně. To je samozřejmě idealistická představa. Uvědomuji si samozřejmě veškerá úskalí, která realizaci této varianty znemožňuje. Za zásadní považuji kritický nedostatek vyučujících informatiky (informatiky v pravém slova smyslu, ne toho takzvaného předmětu, kde se děti učí pracovat s Wordem nebo PowerPointem). Dalším problémem je už tak naplněný (přeplněný) povinný rozvrh dětí. Stejný problém s nedostatkem hodin vidím u matematiky, českého jazyka, společenských věd, …, kde se postupem času snižuje „laťka”.

Co si myslíš o víceletých gymnáziích? Domníváš se, že jsou přínosem či ne?

Víceletá gymnázia jsou nadějí pro nadané děti, které jsou na běžných základních školách biti inkluzivním vzděláváním. Zrušením víceletých gymnázií by ztratili tyto děti naději na rozvoj svých dovedností a znalostí.

Myslíš si, že 2. stupeň je problém našeho systému?

Nenazýval bych to problémem, ale spíš neefektivním vzděláváním. Představme si modelovou situaci: Jedna třída má 30 žáků – z toho 5 žáků má ADHD, dalších 8 různé poruchy učení (dysgrafie, dyskalkulie, dysortografie, …), 1 žák má atypický autismus, 1 žák má LMR, 5 žáků je jednoduše nevychovaných (tedy nemají žádné papíry), 3 žáci jsou nadaní. Takovou třídu pak vyučuje 1 učitel. Pravděpodobně pak bude přítomen 1 AP.

Je zřejmé, že je nesmyslné jít do takové třídy s jednou přípravou. Často pak kantoři chodí do hodin i s 4 různými přípravami. Jedna příprava může trvat i trojnásobek času strávené přímou výukou. 4 přípravy pro jednu hodinu může zabrat i 10 hodin času. Pokud má učitel plný úvazek, tedy 22 vyučovacích hodin na ZŠ, tak si každý dokáže spočítat, že vlastně neví, kdy učitel spí nebo má víkend. A to zcela zanedbávám administrativu.

Z nedávného průzkumu, a nejen z něj vyšlo, že rodiče jsou se školou většinově spokojeni, platy učitelů se jim zdají dostatečné. Co si o tom myslíš?

Rád bych ten průzkum viděl. Nicméně nejsem překvapen. Vídám různé komentáře na sociálních sítích, právě ze strany rodičů.

Rodiče mají často silně zkreslené představy o výuce. Neumím si jinak vysvětlit, proč by jinak psali takové příspěvky.

Ne, opravdu nechodím ve 12 domů. Vstávám většinou v 6 nebo v 7 hodin. Domů se dostávám nejdříve v 17. hod., následují další práce do školy. Jsou dny, kdy se domů dostávám i ve 22 hod.

Měl jsi za svou krátkou kariéru nějaké střety s rodiči?

Střety přímo ne. Spíše diskuse, výměny názorů. Často si rodiče stěžují, že jsou studenti cituji: „zbytečně přetížení”. Nesouhlasím s adjektivem zbytečně, souhlasím s tvrzením přetížení.

Jak by sis představoval školu? Jak by podle tebe měla probíhat výuka? Rozveď nám to prosím pro základní i střední školu?

V prvé řadě bych kompletně změnil koncepci inkluzivního vzdělávání, tak aby i děti s SPU měli příležitost cítit svůj úspěch, aby se eliminovala šikana ze strany nadanějších dětí a aby se takové děti mohly rozvíjet ve svém zájmu.

Dlouhodobě podporuji výuku praktických činností (dílny, kuchyňky, pozemky, …) na 2. stupni ZŠ. Je také nezbytné rozvíjet analytické myšlení formou algoritmického myšlení (tedy nárůst hodin ICT předmětů). Na druhou stranu není, kde ubírat hodiny. Předměty typu výchova k občanství, výchova ke zdraví, přírodopis, dějepis, zeměpis, cizí jazyk mají své nenahraditelné opodstatnění ve vzdělávacím procesu. O mateřštině nebo matematice ani nemluvě! Tyto předměty by si taktéž zasloužili navýšení hodin. Na druhou stranu však bohužel nevidím smysl v povinné výuce II. cizího jazyka na základních školách, kde děti nezvládají ani češtinu, natož angličtinu nebo nedej bůh němčinu/ruštinu.

Jedno z možných východisek vidím v navýšení povinné školní docházky na ZŠ z 9leté na 10letou. Pádným argumentem však je všeobecný nedostatek všeho pro realizaci takové myšlenky (učitelů, prostor, …). Realizace je v současnosti nemyslitelná.

 Na středních školách bych dal větší volnost ředitelům: např. možnost pohyblivých a nepravidelných rozvrhů, což by mohlo zefektivnit čas strávený výukou. Příklad: Místo pevných vyučovacích hodin by byl každému rozvrhovému lístku přiřazen čas začátku a konce.

Dále bych se oprostil od všeobecného zvyku začínat výuku kolem 8 hod. Další zajímavý experiment by byl nechat samotné studenty volit si svůj rozvrh s časovou dotací, kterou sami znají, trochu po vzoru VŠ. To je však aplikovatelné u škol s větším počtem studentů v ročníku a za jiného financování.

Jaké didaktické metody používáš nejčastěji a jaké máš nejraději.

Didaktické metody používám různé s ohledem k předmětu, a hlavně jeho povaze.  Zatímco v teoretických předmětech se snažím vyučovat klasickou metodou (slovní, názorně-demonstrační, diskuse), ve cvičeních používám metodu heuristickou s prvky brainstormingu.

Domnívám se, že na klasickou metodu jsou studenti zvyklí ze základních škol. Heuristickou metodu a brainstroming používám ve cvičeních (zejm. programování). Mám ji rád, neboť si vždy stanovíme nějaký problém (zadání cvičení) a studenti sami si přichází postupně na řešení (ne však vždy bohužel efektivní). Tím, že si na postup přijdou sami, tak si jej osvojí a zapamatují. Brainstormingem, diskuzí následně ověřujeme vhodný postup. Efektivitu algoritmu řeším, jako pokračování cvičení, příp. zase brainstormingem.

Jak hodnotíš své studium na PedF? A co tam studuješ?

Studuji obor Specializace v pedagogice se zaměřením na informatiku a matematiku. S hodnocením studia bych možná ještě pár let počkal, až vystuduji, nicméně mohu rozhodně říct, že jsem zde velmi rád a do školy se těším.

Studium je sice náročné, zato však připraví na praxi. Za tři roky, co studuji na peďáku, jsem se toho hodně naučil a poznal spoustu zajímavých osobností. A dělám to, co mě baví a co mám rád, což je pro mě nejdůležitější.

Co si myslíš o Strategii vzdělávání 2030+?

Strategie vzdělávání 2030+ má smysl. Jedná se o potřebný koncept, s jasně danými cíli. Cíle i linie (tj. jak dosáhnout cílů) jsou formulovány dost obecně. Z toho neumím vyvodit, jaký dopad to bude mít na konkrétní výuku.

Jak by si představoval přetvoření našeho vzdělávání?

Viz otázka výše.

Co si myslíš o inkluzi? Jak by si ji řešil?

Inkluze taková, jak je v současnosti realizována, je realizována nešťastně, resp. neefektivně. Děti z praktických škol jsou inkludovány do klasických tříd a smíšeny s dětmi, nevyžadující speciální přístup. V praktických školách byly zvyklé na menší kolektiv, kde se učitel, většinou speciální pedagog, mohl těmto dětem věnovat individuálně.

Ve velkém kolektivu na klasické základní škole, pak nejenže postrádají takový přístup od specialisty, ale mnohdy jsou pak terčem posměchu od spolužáků, kteří jsou právem zmateni, a ne vždy reagují ku prospěchu věci. Zastávám se názoru, že jednou z nejsilnějších motivací dětí je pocit z vlastního úspěchu, což však z běžné školy takové děti nemohou nikdy pocítit.

Optimální řešení inkluze? To je složitá diskutabilní otázka pro kulatý stůl učitelů ZŠ a SŠ, speciálních pedagogů, psychologů, ředitelů škol a akademiků z pedagogických fakult.

Jaký je tvůj názor na školy dnes označované jako alternativní (např. Montessori, SCIO, Waldorfská)

Proč ne? Věřím tomu, že alternativní školství je smysluplné, za předpokladu, že je tolerantní (a izomorfní) vůči klasickým školám a připraví studenty (budoucí absolventy) takového vzdělávání na přechod z alternativní (základní) školy na běžnou střední školu.

Druhá část

Co děláš, když tě žák v hodině neposlouchá a hraje si třeba na svém mobilním telefonu?

Předpokládám, že studenti na střední škole jsou již uvědomělí si svých činů. Je to pod úroveň přesvědčovat, přemlouvat studenty, aby dávali pozor a pracovali. Pokud nenarušují hodinu nějakým výstředním chování, pak je nechávám být.

Jaký máš názor na povolení či zakázání mobilních telefonů a školách?  Jaké názory kolem se na tuto problematiku slýcháš a co si o tom myslíš?

Názory různých pedagogů či kolegů se různí. Někteří jsou pro zákaz a vypnutí telefonů ve školách, další zase pro využívání ve výuce…

Podle mě je potřeba v prvé řadě rozlišit o stupeň vzdělávání a předmět výuky:

Na 1. stupni ZŠ neučím, nejsem tedy zplnomocněn se k této problematice vyjadřovat.

Na 2. stupni, resp. nižším stupni víceletého gymnázia využívám mobilní telefon ve výuce informatiky.

Na vyšším stupni víceletého gymnázia a na středních školách používání mobilních telefonů ve výuce neřeším. Často sám studenty vybídnu k práci na smartphonu.

Pojďme k penězům. Myslíš, že se ve školách plýtvá? Pokud ten pocit máš, co si myslíš, že je příčinnou?

To je dosti zvláštní otázka. Plývání penězi ve školství? To jde?  Věřím tomu, že každá investice ve školství jde ku prospěchu věci. A je úplně jedno, zda jdou peníze na nové bedny do tělocvičny nebo jako odměny pro pedagoga v důchodu, který ve svém volném čase doučuje prváky matiku.

Kolik si myslíš, že by měl učitel po 12 letech praxe brát peněz? A to, kolik má být tarif a kolik odměny?

Pro odpověď na tuto otázku použiju klišé – srovnání platů. Našel jsem ten článek, přikládám ho sem. Je sice 2 roky starý, ale nemyslím, že financování prošlo tak markantní změnou. //www.tyden.cz/rubriky/zahranici/nejlepe-plati-ucitele-lucembursko-cesi-v-zebricku-propadli_452653.html

	eur ročně	Kč ročně	Kč měsíčně
Lucembursko	77 139,00 €	1 969 358,67 Kč	164 113,22 Kč
Německo	56 527,00 €	1 443 134,31 Kč	120 261,19 Kč
Dánsko	45 870,00 €	1 171 061,10 Kč	97 588,43 Kč
Nizozemí	45 018,00 €	1 149 309,54 Kč	95 775,80 Kč
Kanada	44 540,00 €	1 137 106,20 Kč	94 758,85 Kč
USA	44 153,00 €	1 127 226,09 Kč	93 935,51 Kč
Austrálie	42 619,00 €	1 088 063,07 Kč	90 671,92 Kč
Rakousko	36 605,00 €	934 525,65 Kč	77 877,14 Kč
Japonsko	33 845,00 €	864 062,85 Kč	72 005,24 Kč
Mexiko	30 300,00 €	773 559,00 Kč	64 463,25 Kč
Francie	28 295,00 €	722 371,35 Kč	60 197,61 Kč
Turecko	24 520,00 €	625 995,60 Kč	52 166,30 Kč
Řecko	18 590,00 €	474 602,70 Kč	39 550,23 Kč
Maďarsko	14 600,00 €	372 738,00 Kč	31 061,50 Kč
Česko	13 176,00 €	336 383,28 Kč	28 031,94 Kč

Opravdu je v Lucembursku životní úroveň tak diametrálně odlišná od ČR? Tak, že Lucemburští učitelé mají téměř 6násobek mzdy českého učitele?

Průměrná mzda v Lucembursku je 4násobná oproti ČR. (V závislosti na tomto poměru (plat učitele/průměrný plat) by pak měl být průměrný plat učitele v České republice asi 38 000 Kč. Reálně však statistika z r. 2017 udává, že průměrný plat učitele byl kolem 33 000 Kč. Proč?)

Učitelské povolání je vysoko na žebříčku společenské prestiže, ale na penězích to není vidět. Máš názor na to, proč tomu tak je?

Lukáši, přečti si některé komentáře na sociálních sítích. Ideálně komentáře v přímé vazbě na random článek o navyšování platů. Takhle nás – učitele – vidí společnost. Nerad bych vířil diskuse o společenské prestiži, ale takový je fakt. A tyto diskuse pak ovlivňují další a další lidi.

Jaký na to mají názor lidi z tvého okolí? Rodina, kamarádi, spolustudenti?

Často se setkávám s nepochopením. Nicméně u osob mě blízkých (partnerka, rodina, blízcí přátelé) cítím podporu. Tato podpora je pro mě nejdůležitější, vážím si ji.

Jaké máš pedagogické zásady? Jaké hodnoty vyznáváš ve výuce?

Chci, aby studenti se na moji výuku těšili a aby z každé výuky odcházeli něčím obohaceni s novými znalostmi či dovednostmi. Sám student sám pak chce získat nějaké vědomosti. Nechci ve studentech v žádných případech vyvolávat stresové napětí. Zdá se mi to zbytečné.

Myslíš si, že známky, jak se dnes převážně používají, se mají používat?

Osobně používám formativní hodnocení pro svoji zpětnou vazbu. S žáky během hodiny komunikuji. Hodinu stavím na diskusi k tématu v kombinaci s frontálním výkladem. Během výuky se žáci doptávají a sami říkají, v čem chybují. Během hodnocení praktických úloh se zaměřuji na jejich pohled. Žák mi problematiku popíše a úlohu si sám ohodnotí, nejprve slovně, následně známkou.

Na známkování nevidím nic špatného. Každý může používat svůj styl hodnocení. Hodně takových hodnotících procesů bývá se známkováním izomorfní. Osobně využívám procentuální hodnocení, které převádím na známku.

Máš před svými žáky autoritu? Dostal ses do nějaké nepříjemné situace? Jak jsi ji řešil?

V mém věku je zisk autority dost obtížný, nehledě k faktu, že mnozí studenti (i kantoři) mě na chodbách považují za studenta. Dostal jsem vynadáno, že chodím po schodišti pro učitele, že jsem sám ve sborovně, že nemám přezůvky, ….

Nicméně v hodinách jsem zatím větší problém nezaznamenal. Vždy na úvodní hodině stanovím jasná pravidla a motivaci pro jejich dodržování. Velkou oporou jsou mi kolegové i vedení školy.

Co si myslíš o státní maturitě?

Vždy jsem měl pocit, že maturita je „zkouška dospělosti“ – zakončení studií na střední škole, výsada studentů středoškoláků. Poslední dobou mám dojem, že z maturity se stává právo, které má každý bez ohledu na studijní výsledky či prospěch. Děsí mě, že přestože je laťka státních maturit (aspoň té matematické)  položena velmi nízko, tak diskuze o povinné maturitě z matematiky rozhodují různé rádoby studentské spolky.

Myslíš si, že žáci, které učíš, že jsou generací nezájmu o cokoli?

Určitě ne. Nemají zájem pouze o věci, o kterých se domnívají, že je v životě neupotřebí. Tyto domněnky jsou však často hrubě chybné, studenti si to neuvědomují (nebo nechtějí uvědomovat) a na námitky rodičů/kantorů nedbají. Tento nezájem může být též obrazem soudobé společnosti, či prostá frajeřinka.

Chtěl by si být třídním učitelem?

Jednou určitě ano. Je to hezká funkce, být velkou školní maminkou pro 30 teenagerů, ale dokud nedostuduji tak v žádném případě. Tato funkce s sebou nesou přespříliš mnohdy nesmyslné agendy a administrativy, na kterou nemám čas. Jednoznačně priorit zuji studium.

Vraťme se ještě k těm penězům. Věříš tomu, že jako učitel si vyděláš dost na hypotéku, rodinu, dovolenou a tak? 

Učitelská povolání je možné poměrně dobře kombinovat. Se vstřícným vedením školy lze vyjednat určité rozvrhové úlevy. Tím mám na mysli, že buď mohu vyučovat na více školách, nebo kombinovat učitelskou profesi s praxí. 

Kolik procent tvých spolustudentů z VŠ plánuje do budoucna živit se jako učitelé?

Přesné číslo nevím. Nicméně z IT oboru jsou bohužel podstatně lákavější možnosti a nabídky a mnozí se tímto směrem vydávají. Na matematice je situace trochu lepší. Důvodů je více. V praxi je často flexibilní pracovní doba, možnost homeoffice, či jiné benefity, což je ve školství samozřejmě nesmyslné. Učitelé doopravdy nepřijdou domů ve 12, ani ve tři odpoledne, jak se mnozí diskutéři a samozvaní experti na vzdělávání domnívají. Osobně často končím s výukou i kolem 21. hodiny a k tomu připočítejme přípravy, pokud chci, aby hodina byla přínosná. Ale o tom už jsem povídal 

A proč tedy šli studovat pedagogickou fakultu?

Mnozí chtějí (třeba časem) provázat praxi se vzděláváním, což je dle mého názoru velmi dobře. Učitelé informatiky, kteří mají kantorské předpoklady i zkušenosti z praxe jsou často velmi inspirativní, navíc jsou vždy v přesném obraze, co se týká posunu IT oboru. 

Co by sis přál, aby se v našem vzdělávacím systému odehrálo v příštích 5-10 letech?

Rád bych viděl školský systém, který plní svůj účel. Tedy systém, produkující lidi, které jsou ve svém oboru rádi a práci rozumí a dělají dobře a mají za ni adekvátní odměnu. 

Mrzí mě, když vidím vynikající studenty z dobré průmyslovky, jak ztrácí svůj talent někde v Mekáči.

Jak vidíš budoucnost učitelského povolání za 10-20 let?

Rád bych, aby učitelé v očích veřejnosti získali (opět) úctu a sociální postavení, jaké si zaslouží. Aby rodina se školou úzce spolupracovala a aby žáci, aby začali vnímat školu nikoliv jako nutné zlo, ale coby prostředek pro budoucí úspěšný život. 

Kde si se naučil, co právě učíš?

nerozumím otázce

Dnes se často hovoří o všeobecném vzdělání a jeho potřebností. Jak ty chápeš tento pojem?

Primárně pojem všeobecné vzdělání chápu jako základ, který je předpokladem pro odborné vzdělání. Umožňuje jisté sociální cítění/chování, je základem např. pro sestavení žebříčku hodnot.

Sekundárně pojem chápu jako obecné poznání. Tedy že každý člověk by měl mít povědomí o pravidlech psaní, počtech (dokázat spočítat hrubou/čistou mzdu a vědět co pojmy vůbec znamenají), znát důležité historické milníky, pravidla chování, rozeznat psa od kaktusu, …

Radní Prahy navrhují, aby se na pražských průmyslovkách objevili i gymnazijní (všeobecné) obory. Co si o tom myslíš?

“Všeobecné vzdělán musí, podle pražského radního pro školství Víta Šimrala (Piráti), hrát prim.” (5. 12. 2019, 10:31, Petr Janiš, Právo) Vskutku zajímavá myšlenka. Rád bych se zeptal pana doktora Šimrala, kdo za 10 / 15 let bude opravovat auta? Jaká bude čekací doba na instalatéra, zedníka, truhláře? Kdo bude programovat PLC automaty? Podpora školství by měla hrát prim vyváženě, napříč všemi studijními obory.

//www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/na-prazskych-odbornych-skolach-maji-vzniknout-i-tridy-pro-gymnazia-40306033

V současnosti neučíš matematiku, jejíchž učení studuješ. Kde ses naučil, co v současnosti učíš?

Aktuálně učím odborné IT předměty na průmyslové škole a informatiku na gymnáziu. 

Hodně jsem se toho naučil ve škole na Pedagogické fakultě. Často slýchávám silně kritické postoje, právě vůči Pedagogické fakultě, nicméně já s nimi nemohu souhlasit. 

Struktura studia se mi zdá logická. Zatímco bakalářské studium připraví učitele z hlediska své odbornosti, navazující magisterské připraví učitele z didaktického hlediska. Člověk, který však jde učit na odbornou střední školu, musí počítat s tím, že přípravy budou náročnější. Čili škola mi poskytla kvalitní odborný základ napříč celým oborem a já pak na tomto ‘základu’ mohu dál stavět. 

Jak a kde si myslíš, že se budeš v budoucnu jako učitel vzdělávat?

České školství má vysokou podporu dalšího vzdělávání učitelů. Národní institut dalšího vzdělávání ve spolupráci s pedagogickými fakultami nabízí široké spektrum různých kurzů z oblasti všeobecného vzdělávání. Podporu odborným předmětům zajišťují i jiné instituce a korporáty (např. Oracle Academy, Microsoft Educator Centre, aj.). Potíže vidím u úzkoprofilových předmětů.

Autor: Lukáš Masopust, Blog Kantora

Zdroj (1): https://blogkantora.cz/2020/02/10/rozhovor-s-mladym-kolegou-jakubem-mazuchem-cast-i/

Zdroj (2): https://blogkantora.cz/2020/02/24/rozhovor-s-mladym-kolegou-jakubem-mazuchem-cast-ii/